Od reprízy loňského finále se nedalo očekávat nic menšího, než zarputilý boj o každou píď ledu. Výjimečná střelecká potence Lukáše Trizny, společně se střeleckou smůlou oranžových AT&T, ovšem vytvořila z předpokládaného dramatu zápas s překvapivě jednoznačným průběhem.

V první části utkání, za bezbrankového stavu, to na drama ještě vypadalo. Sputnik sice měl problémy s kombinací a velké procento přihrávek končilo místo na hokejkách na kotnících, nicméně v útočné třetině se hladově tlačil do zakončení a brankář AT&T měl plné ruce, nohy i břicho práce. Na druhé straně AT&T hrálo na oko líbivěji, jeho přechodům přes střední pásmo by nevytkl nic podstatného ani Luděk Bukač, ovšem v útočné třetině se na hokejky oranžových vkrádala nejistota a brankař Sputniku tak byl téměř bez práce.

První gól vstřelil Burák. Z bezprostřední blízkosti dokázal procedit odražený kotouč skrz gólmana AT&T a jestliže se autor branky svým pojetím hry stále více přibližuje hře Jaromíra Jágra, tentokrát přidal i Jardovu zálibu ve střílení vítězných gólů. Gól jakoby zažehl přídavné motory Sputniku a těžiště hry se nenápadně stále více přesouvalo na polovinu AT&T. Oranžová tykadla se sice občas vydala pozlobit honeywellskou obranu, ale co prošlo obranou, zkušeně pochytal v pohodě chytající Vilda. Ten dokonce v tomto zápase ani nemusel zvyšovat hlas při dirigování obránců.

Zápas Sputniku proti AT&T pomalu končil a začínal zápas nový, tentokrát zápas Trizna vs. AT&T. A jestliže Sputnik vyhrál 1:0, Lukáš sám nasázel do oranžové brány v následujícím průběhu góly 4 a bylo rozhodnuto. Ostatní honeywelláci měli sice také pár dalších šancí, ovšem štěstěna měla v onen večer svého amanta vybraného jasně.

Když pak v poslední sekundě zápasu nastřelili hráči AT&T v jasné šanci tyčku a rozhodčí hvizdem utkání ukončil, mohl se Vilda radovat z nuly a Sputnik z vítězství. Z cenného vítězství.